První skorotýden

Tak dneska je to skorotýden, co jsem v Praze s novou rodinou. Dám Vám do fotogalerie nějaké obrázky abyste se mohli podívat jak vypadám :-). Co jsem všechno zažila a viděla? Byla jsem s paničkou v práci. Jela jsem autobusem, metrem, potom výtahem a byli jsme v kanceláři. Cestou jsem musela překonat spoustu prosklených dveří, to vám tedy řeknu, dá to práci poznat, která dvěře jsou prosklené a které otevřené...  V kanceláři si mě chtěl každý hladit, tak jsem jim dala jasně najevo, co si o nich myslím a zalezla jsem si pod stůl. Tam jsem spinkala, chodila se vyčůrat ven před dům a den utekl jak voda. Po obědě si pro mě přišel páníček, aby to nebylo tak dlouhé. Potom jsem zase jeli metrem, to už jsem vůbec neprotestovala a ustlala jsem si pod sedačkou a vesele usnula. Já vlastně pořád spím. Vyzvedli jsme ze školy Báru a jeli domu. To se opakovalo ještě několikrát. Takže v jízdě MHD všeho druhu už jsem vlastně mazák. Taky jsme byli u pana doktora. Sympaťák to je, to vám teda povím, ale proč mě musí dávat na stůl jenom proto, aby mě prohlédl, to vážně nevím. Taky jsem mu předvedla, že se mi na tom jeho stole ani trochu nelíbí a zakňučela a zavyla mu celou árii. Ale jinak bylo všechno v pořádku, jsem prý krásná a moc hodná. To já vim taky, ale když to říká i pan doktor... Taky jsem zapomněla říct, že jsem u pana doktora potkala spoustu pejků. Malé, velké, štěňata i dědečky, já vám na ně koukala jak na zjevení, to je na světě vážně tolik psů? Potom jsme šli pěšky přes les domů, panička konečně pochopila, že bez vodítka chodím mnohem raději než na něm. Běhala jsem kolem ní a motala se jí pod nohama, takže jsem si ani nevšimla, že už jsme doma. Tam jsem se pro změnu stočila do klubíčka a prospala se až do soboty. O víkendu jsme byli na poli pouštět draky, lovit myši a žvýkat hlínu ( ty myši a hlínu jsem si užívala jen já :-)) a v neděli jsme byli i s Arnyšem na kaštanech. Váleli jsme se v trávě, kousali klacky a lovili kutálející se kaštany. Byla to celkem psina. Co víc říct. Týden utekl jako voda. Dneska mám skoro narozeniny je mi deset týdnů. Doma nečůrám, hodně spím, koušu to člověčí štěně Báru co se mnou bydlí a lezu jí do postele, to jsem Vám zapomněla říct, musím si postěžovat, jsou na mě pěkně oškliví ti moji páníčkové, nechtějí mě pouštět do postele a to je prosím, brečím, koušu, škrábu a oni pořád ne, nesmíš, bež dolu... Tak já vám v příštím příspěvku dám vědět, kdo vítězí...

Pac a pusu

YUKI