skoro 15 týdnů

Ahoj,

zítra mi bude 15 týdnů, tak jsem Vám chtěla dát vědět, co už všechno umím. Umím si otevřít dveře. A to ne nějak amatérsky jako starší Arnyš, přece nebudu opakovaně skákat na kliku. Já jsem profík, okoukala jsem od Arnyše způsob a vylepšila techniku. Ladně vyskočím na zadní a opřu se levou packou u futra, no a tou volnou přední pravou si pěkně na poprvé otevřu dveře. Pokud je tedy páníčkové nezamknou...

Umím celkem poslouchat, když se mi chce, přiběhnu na zavolání jako nic... Nesmí ale mezi mnou a tím kdo mě volá být určitý typ překážky. Mezi zakázané rozptylovače se řadí ptáci, kočky, ježci, hlodavci, igelitky, pytlíky, klacíky, kamínky, ani jiné mnohem zajímavější hračky. Taky si umím sednout, a když mě za to čeká odměna dokonce i na první požádání.

Začali jsme chodit na cvičák, zatím jsme tam byli jen jednou, protože pak jsme jeli na víkend na výlet a nestihli jsme se včas vrátit, taky jsem si rozřízla tlapku a dostala jsem červenou kozačku a nějaký ne moc dobrý prášky, co mi strkaj až do krku. Ale za 2 dny mi kozačku sundali, packa se hojí, ale prášky mi dávaj pořád tfuj. Taky byste si milí dvounožci mohli dávat pozor na to, co kde zahodíte...

Já bych málem zapomněla. Veterinář, to je téma na samostatný článek. To je vám tak hnusnej chlap, teda jako ne, že je ošklivej, ale zlej. Pořád mi něco dělá. Tak si to představte. První návštěva jen tak, jako že se du ukázat. To ještě šlo, ale páchne to tam děsně, to vám teda povim. Psí strach je tam cejtit úplně všude a já se nemám bát? Pak byla druhá návštěva. Očkování. Jenom jsem tu injekci viděla a už jsem zpívala árie jak z Rusalky. Pan veterinář mě ohodnotil slovy ááá hysterka. Co oči nevidí, to srdce nebolí, nasypal mi hrst psí čokolády a pak už nic nevim. To vám byla dobrota. Panička říkala, že mi dali injakci a pak do mě píchli velkou jehlu a dali mi pod kůži nějaký čip či co. Ale to určitě neni pravda, to bych o tom musela něco vědět, ne? No a pak přišla návštěva třetí a to vám teda povím, to byla hrůza. Já jsem si packu rozřízla už v neděli, jako ne na bříšku, ale mezi prstama, panička mi to vyčistila a postříkala nějakym smradlavym sprejem. Všechno vypadalo dobře až do čtvrtka, kdy mi packa otekla. Ale nebolela, dokud jsme tedy nedojeli k panu veterináři. Ten mi začal packu mazat, mačkat, šťourat a nevim co všechno, pak mi dal červenou kozačku a aby toho nebylo málo, tak mi pích injekci antibiotik, která strašně štípe. A domu s sebou ty hnusný prášky. No řekněte sami, vy byste ho měli rádi?

Mějte se krásně a užívejte podzimu