spousta nových věcí

Ahoj všem,

moc se omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala. V naší smečce se stalo spoustu nových věcí. Tak hlavně sme se přestěhovali. Panička říká, že na vesnici, ale žádná vesnice to není. Bydlíme teď v Dolních Chabrech, v malém domečku s velkou zahradou. Kousek za domem je veliké pole. Tam chodím moc ráda, je tam spousta místa na běhání a těch havranů! Z dálky vypadají jako celkem malí ptáčci, tak jsem je zkusila prozkoumat. Ale když jsem k nim přiběhla blíž, zjistila jsem, že zas tak malí nejsou, spíš naopak. Panička si do dneška myslí, že jsem se vrátila hezky na zavolání, ale kdepak, já se těch havranů tak lekla, že jsem se radši rozhodla pro společnost dvounožců a tak jsem za nima rychle vyrazila zpátky. Teď si od havranů držím radši osdstup a běhám kolem nich v kruzích.

Taky jsme byli na chalupě u babičky a u dědy. Všichni měli starost, jak se popasuju s jejich rotvajlerem, který se jmenuje Vlček. No co Vám budu povídat, žádný problém to nebyl. Párkrát jsem si před ním lehla na záda, jak velí etiketa (no ono zase na druhou stranu, kdo by si neleh... já mám 20 kilo a on 70...) No a za chvilku už ležel na zádech on a já byla zas za princeznu :-). Běhali jsme spolu po lesích, po loukách já kličkovala a on funěl za mnou a bylo nám fajn.

V našem domečku s námi bydlí Arnyš, my ho totiž adoptovali a já vlastně nevím, jestli já adoptovala jeho nebo on mě. Každopádně je to takovej můj náhradní táta. Nechá mě dělat si co chci jen mi občas dá takovej výchovnej pohlavek, já ho za to kousnu do tlapy nebo do tlamy a jsme si kvit. A když jsou dvounožci v práci, nebo kam to vlastně chodí, tak si děláme společnost.  Já koušu všechno co na zahradě najdu, on hlídá, tomu se říká dělba práce.

No a když se dvounožci vrátí? skáču, kňučím a skáču, to aby si mě všimli víte. Oni pořád říkaj neskákej, ale já nějak nechápu, co to znamená. Vběhnu domů a usadím se u kuchyňské linky. To aby jako věděli, že bych ráda něco k snědku. Jo to je taky novinka. Dostala jsem nový grnule, ty předchozí byly celkem fajn, ale nějak jsem po nich byla zrzavý švýcarský ovčák. Tak jsem dostala nový, moc mi chutnaj a Arnyšovi taky, jenže ten má svoje pro seniory, jako kdyby to byl nějakej senior nebo co, tak se mi je snaží občas ukrást, jenže já jsem rychlejší, Sním ty svoje a kolikrát stihnu ještě sbaštit pár jeho kuliček. Teď mi nebylo moc dobře, tak mi paní veterinářka dala nějaký konzervy, prý dieta. Panička vždycky říkala, že ty dietní jídla nic moc, ale jestli je tohle dieta, tak já to budu jíst třeba pořád, masíčko a rejžička mňam, mňam. Klidně bych byla nemocná častěji... No a pak už se nechám pěkně hladit a drbat a oňuhňávat. Kdyby to šlo, mazlila bych se pořád. Občas teda nechám dvojnožce, aby pohladili i Arnyše, ale fakt jen občas. Jakmile si ho totiž začnou všímat, tak přiběhnu a začnu na něj skákat, to aby si mě taky všimli...

Panička se mě snaží stavět do nějakýho zvláštního postoje, prý vývstavní, no moc nám to nejde, na lině se mi rozjíždí nohy a jinde se mnou nehne, nevim, k čemu je to dobrý, ale myslím, že si s tím užijeme spoustu legrace. No pak to tak zkouší s nějakým povelem zuby, jo zuby těch už mi vypadlo a taky mám spoustu nových, no na povel zuby si nechán otevřít tlamu a pak si s paničkou začnu hrát, takže tenhle povel se mi taky moc líbí.Ale sednout, to si umím skvěle, zvlášť na piškot. Pak znám ještě ke mě, no tak to příjdu, když se mi chce a k noze, já nějak nikdy nevím ke který, pravá, levá, kdo si to má pamatovat. Takže jsem vlastně super neposlušnej pes, pořád mi vyhrožujou, že se mnou začnou cvičit, tak uvidíme, zatím já cvičím s nima co to dá.

Teď budou prý Vánoce, sice nevim, co to je, ale už se moc těším. Jedu s dvounožci na chaloupku za Vlčkem, do lesů. To bude žůžo, budeme tam asi 2 týdny a celou dobu nebudou dvounožci chodit do práce, nebo prý jen na pár dní, tak to se pořádně užijem. Už se moc těším a a ž se vrátíme, dám Vám sem nějaké fotky, abyste viděli jak je na chaloupce krásně.

Tak zatím

Pac a pusu a jukněte na fotky

Vaše Yuki